Stěny jsou zbarvené podle minerálů obsažených ve skále.

Burro Schmidt Tunnel (California)

Text a foto: Ládín a Martin
Převzato ze stránky: LaMar & Southwest USA

William "Burro" Schmidt

V roce 1906 začíná Schmidt s prácemi na tunelu, který by měl výrazně zkrátit cestu skrz hory. Bez něj bylo nutné pohoří obejít a cesta tak vzala více jak 40 mil navíc. Po čtyřech letech práce v podzemí nastal zlom, společnost The Southern Pacific dokončila železniční spojení skrz údolí Indian Wells, navíc nová a moderní cesta byla dobudována i k dolu Dutch Cleanser Mine. Tím bylo naprosto jasné, že tunel už nebude nikdy využíván k původním záměrům.

Práce na tunelu však neustala a změnila se na celoživotní cíl. Posedlost prokopat se žulovou horou trvala dalších 28 let, tedy celkem 32 let. Schmidt pracoval příležitostně na blízkých farmách, aby si vydělal jak na obživu, tak i na dynamit a černý prach používaný k ražení tunelu. Na jeho usedlosti v pustých horách mu dělali společnost jen jeho dva mezci, Jack a Jenny. Stejně jako jejich paličatost, tak i jeho vlastní touha po dosažení cíle mu přisoudila přezdívku "Burro" - mezek. V době kopání byl sám několikrát na pokraji sil, navíc snaha srazit náklady dolů jej nutila zkracovat dutnáky k dynamitu. Často se stávalo, že expoze přišla dříve, než stihnul doběhnout do bezpečí vně tunelu, což se podepsalo zejména na jeho sluchu. Někdy trvalo i několik měsíců, než byl odstřelený materiál vyvezen a odstaněn z podzemí. Nakonec, po vykopání zhruba 630 metrů dlouhého tunelu se mu naskytl pohled na Koehn Dry Lake z jižní strany hory. Pokořil horu, ale většina jeho života byla pryč. Nyní, 68 let starý, náhle ztrácí zájem o své dílo a opouští svůj srub. Prodává pozemky, odchází do údolí, kde po 16 letech od dokončení tunelu umírá ve věku 86 let.

Konec tunelu a také celoživotního velkého úsilí jednoho muže.

Tunel je dlouhý 630 metrů a široký 1,5 x 2,2 metru a na několika místech se rozšiřuje do větších dutin. Ve druhé třetině se tunel větví, avšak levá část chodby po prudké zatáčce končí, nedodělána. Je odhadováno, že bylo přemístěno 5800 tun materiálu. V tunelu se drží stálá teplota a vlhkost, je zde znát mírný průvan, který přes den napomáhá větrat prach, zvířený kroky návštěvníků. Krom samotného tunelu je zde k vidění i originál dřevěný srub, v němž Schmidt žil v době kopání. Jeho vnitřní stěny pokrývají noviny a časopisy z 20. a 30. let, sloužících jako izolace. Všechny předměty tu vyprávějí příběh jediného muže. Na starých rezavých kamnech pořízených za 4 dolary v bazaru si Schmidt vařil 2x denně jídlo a přes noc na starém rozvrzaném gauči nabíral síly pro dny další, další a další...

Tip na cestu

• Pro prozkoumání tunelu je dobré si přinést svojí lampu. I když při naší návštěvě jsme v tunelu potkali dvojici, která šla úplně po tmě - jen podle kolejí. Také to musí být zážitek, ale světlo je světlo.
  
• Díky mírnému průvanu může být lampa i plynová, jak nás ujistila Toni a my následně vyzkoušeli, je to bezpečné.
• Pro méně pozorné nebo více přerostlé jedince se vyplatí vzít sebou bezpečnostní helmu na hlavu, tunel je čím dál tím blíže ke konci nižší.
• K usedlosti vedou dvě cesty. Dá se sem dostat jednak přímo kaňonem Last Chance z Red Rock - Randsburg Route, to je ovšem jen pro vozy 4x4. Druhá cesta je poznání lepší, je sjízdná i pro normální vozidla: Od odbočky do Red Rock Canyon SP ze State Highway 14, jsou po 10 mílích jízdy na sever směrem na Ridgecrest v těsné blízkosti silnice 4 veliké bilboardy. Mezi nimi je prašná odbočka na Hart Road, je zde první poutač, který se ovšem snadno přehlédne. Na následujících 8 mílích cesta ještě 2x zatočí, zde jsou už ukazatele a směrovky.
• Cestou k tunelu jsou vidět pozůstatky hornického městečka a veliký vápencový důl.
  
  

Na závěr
Od roku 1963 je usedlost i pozemky s tunelem ve vlastnictví Tony Seger (*1922), která sem přišla ve víře na uzdravení jejího manžela. Jemu bohužel změna klimatu nepomohla a zemřel jeden rok po přistěhování. Po jeho smrti Tony zůstala na místě, začala se starat o uchování památky vzniku tunelu. Dnes přivítá všechny návštěvníky tohoto jedinečného místa a ráda zavzpomíná na doby dávno minulé...