|
Ghost Town Bodie v Kalifornii -
Ilustrační foto: California
State Parks |
|
Kde vítr hvízdá a toulá se duch
(California)
text:
Vladimír
Ustohal
Převzato se
svolením ze serveru Montana
Club, email
Bodie State Historic Park:
oficiální
link
Opuštěná
města v horách amerického Západu, zvaná
"ghost towns - města duchů",
jsou památkou na zašlé doby těžby zlata,
stříbra i jiných vzácných kovů.
Kdysi tu žily a pracovaly tisíce lidí. Město
daleko od civilizace poskytovalo zlatokopům
všechno, co bylo k životu třeba. Byly
tu obchody, řemeslnické dílny, tančírny,
nálevny, lázně, veřejné domy, pro
slušnější část populace kostel,
hřbitov, sportovní hřiště a
půjčovna knih, a pro děti škola.
I pošta tu bývala. Dnes do těchto liduprázdných
míst žádný dopis nepřichází. Nežijí tu
ani adresáti ani odesílatelé.
Jedním
z nejlépe zachovaných "měst duchů"
je bývalé zlatokopecké Bodie, ležící vysoko
v horách Kalifornie. Končí v něm
prašná cesta, která vás do těchto míst
přivede z nížin. V zimě se sem nedostanete,
protože krajina je překryta metrovými
vrstvami sněhu.
Bodie
vzniklo jako desítky jiných zlatokopeckých
hnízd - po náhodném nálezu zlatonosné žíly.
Zdejšími objeviteli byli Waterman S. Bodey
a Black Taylor, kteří tu v roce 1859
narazili na jedno z nejbohatších nalezišť
zlata na americkém Západě. Navíc tu bylo
i stříbro. Bodey si svého objevu ani
neužil. Ještě téhož roku v listopadu
zmrzl ve sněhové vichřici při
návratu z cesty za zásobami. Městečko
Bodie, které tu pak vyrostlo, dostalo po něm
název, avšak - jak vidno - poněkud pozměněný,
aby se ujednotila nejasná výslovnost.
První
roky těžby zlata a stříbra v Bodie
až do počátku 70. let příliš nevynášely
a horníci dávali přednost zaběhnutým
dolům v horách nedaleké Nevady. V roce
1878 však nastal obrat. Důlní společnost
Standard Mining Company narazila na bohatou
zlatonosnou a stříbronosnou žílu a Bodie
se rázem stalo magnetem. Ani tehdejší nejkrutější
zima v historii kraje nemohla odradit horníky
a těžaře, kteří se do Bodie
hrnuli cestou necestou. Roky 1879 až 1881
znamenaly největší slávu zlatokopeckého
města, které tehdy mělo kolem 6000
obyvatel. Zájemců o práci bylo víc než
pracovních míst a s bohatstvím na jedné straně
rostla na straně druhé chudoba, závist
a zločinnost. Bodie bylo známo jako "nejdivočejší
zlatokopecký tábor bez zákona, s největším
počtem lumpů, jaký daleký Západ
vůbec kdy poznal". "Loučím
se s Tebou, Bože, odjíždíme do Bodie!"
- zapsalo si do deníčku děvčátko
po sdělení rodičů.
Od
roku 1881 nastal úpadek těžby. Jámy a
šachty přestávaly vynášet. V roce 1892
pak mnoho domů zničil požár. Plameny
dalšího ohně vyšlehly přesně
po čtyřiceti letech, v roce 1932.
Dvaapůlletý Vilík si hrál se zápalkami
a z města dřevěných, na troud
vysušených domů zbylo pouhých 10 %, tedy
část, která se dodnes zachovala.
Procházím
ulicemi Bodie a nahlížím do opuštěných
příbytků. Není tu živáčka,
přesto jsou v mnoha oknech i po tolika
letech rozpadající se záclony. Na regálech
v obchodě neprodané zboží pod vrstvou
prachu, u rezavé benzinové pumpy bez hadice
vrak náklaďáčku marně vyhlíží
čerpadláře. Ve škole na stupínku
křída, na stolku rozepsané sešity, v
lavicích vyschlé kalamáře. Ve 30. letech
bylo Bodie už téměř liduprázdné.
Když Jim Cain, hlavní bankéř, v roce
1936 z Bodie odcházel, vlastnil tu téměř
všechna stavení. Dodnes se jich zachovalo
kolem 170. Bankéřova rodina pak po léta
vydržovala strážce, který rozpadající se město
v horské pustině střežil až do roku
1962, kdy získalo statut Státního historického
parku.
text: Vladimír Ustohal
Převzato se svolením ze serveru Montana
Club, email
Bodie State Historic Park:
oficiální
link