Kvetoucí kaktus Saguaro Den, kdy se poušť probudí (Arizona, červen 2001) foto a text: Květa Pulmerová převzato ze serveru Tiscali World Online Saguaro National Park, Arizona: Výsadu kvést jednou do roka si ponechává spousta rostlin. Jen některé to ale činí takovým stylem, kterým k sobě v tu chvíli v houfech přilákají bytosti jiných biologických úrovní z různých konců světa. Vynechám-li místní a jediné původní obyvatele kmenů Hohokam a Tohono O’Odham (kteří však spíše čekají na plody než květy), pak už zbývá vypočítat jen dalších několik tisíc obyvatel naší planety, nekonečné zástupy (spíše mračna) nektaruchtivých netopýrů a pár mlsných divokých prasátek javelina. Nebylo by fér vynechat hmyz a pár stovek druhů ptáků. Nejsem ovšem ornitolog, a tak se raději do tohoto popisu pouštět nebudu a zmíním pouze kolibříky. Začátek května je časem, kdy to všechno propukne. Roční čekání se promění v cirkus fantastických barev, jaké si dovede vymyslet jen příroda. Od kamuflovaně nenápadných odstínů světle zelené, přes jemnou žlutou až k zářivě syté slunečnicové. Od lehce růžové, za kterou by se nemusela stydět ani Šípková Růženka, ke kýčovitým fialovým a la karneval Rio de Janeiro. Pak jsou tu samozřejmě všechny možné červené a nakonec bílá, která ač nejnudnější, je svým způsobem nejzajímavější. Lze ji totiž spatřit, jen zakloníte-li hlavu a zahledíte se kamkoliv od dvou metrů výš. Je jen na vás, jak tuto pohádku pojmenujete. My měli chvílemi pocit, že se procházíme v africké savaně, která se spletla a kvete. Nejednou mi přišla na jazyk slova Waldemarovy písničky "Tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád…". Snad jen ten Texas se nehodil, protože jsme byli v Arizoně. Naše fantazie ale při hledání správného jména zas tak dlouho pracovat nemusela. Tahle rozkvetlá zahrada už jméno má – Saguaro National Park. Nejstarší Saguaro parku a nicotná lidská bytost Co je to Saguaro? Nikdo neví, jak je možné, že řeknete-li dítěti, aby nakreslilo kaktus, nakreslí právě Saguaro [sauáro] (samozřejmě aniž by si to uvědomovalo). Pravděpodobně v tom má zase – jako vždy – prsty showbyznys, který nám do hlavy nacpal tvar a obrázek Saguara s tím, že "toto je typický kaktus". Opak je však pravdou. Kaktusy Saguaro jsou ojedinělé a výjimečné a rostou výhradně v oblasti Sonora Desert, a to dokonce jen v její severní části. Poušť Sonora rozprostírá svou vegetaci převážně v Mexiku, kolem zálivu California. Nicméně nešetřila a i na malý kousek Spojených Států se dostalo. Právě zde, v jihozápadní části Arizony a jihovýchodní části Kalifornie, si uvědomíte, že to vysoké, co se tyčí kolem silnice, nejsou telegrafní sloupy, ale ohromné kaktusy Saguaro. Saguaro je velmi pomalu rostoucí kaktus. Celých prvních osm roků života mu trvá posunout se ke slunci o nějakých 5 centimetrů blíže. Dalších dvacet let uplyne, než začne každý rok v květnu nasazovat první bělostné květy. Když je mu "pouhých" 80 let a měří kolem 3 - 5 metrů, začne se konečně "větvit" – Američani tomu říkají, že "má paže" - a dostává tak svůj typický vzhled. Saguara se dožívají nějakých 170 – 200 let, kdy dosahují výšky jedenácti metrů a počtu cosi kolem 30 paží. Chřestýš Ležel uprostřed cesty. Bylo mu pravděpodobně velmi příjemně, protože si vůbec nevšímal zbabělých vystrašených dvounožců, kteří zmateně pobíhali v uctivé vzdálenosti kolem něj a zuřivě se radili, kudy že ho objedou. Byl to takový malý metrový chřestýš, který nikam nespěchal a měl rád svůj klid. Když se polovina z nás úspěšně prodrala trním okolních kaktusů a dostala zpět na cestu, kamsi tři metry před chřestýšovu ospalou hlavu, řekl si, že už toho pobíhání má dost a ležérně se odvlnil do blízkého křoví. Samozřejmě při tom nezapomněl několikrát zachřestit a vypláznout svůj roztřesený jazyk, což způsobilo v našich řadách nemalé zděšení. Je jasné, že vědět, že "tady někde je chřestýš", ale nevidět ho, je horší než "o něm vědět a vidět ho". Nemusím tedy dlouho vysvětlovat, že obejít křoví s chřestýšem nám ženám trvalo poněkud déle. Muži zatím hrdinně svírali v rukou velké kameny, připraveni v případě chřestýšova útoku hada přesným hodem usmrtit. Naštěstí se nic z toho nestalo, a tak jsme vesele pokračovali dál po prašné pěšině a užívali si suchého vzduchu, horka a barevných výstřelků místních ostnáčů. DŮLEŽITÉ INFORMACE: Jak se tam dostat: Národní park Saguaro leží v těsné blízkosti města Tucson [tuson]. Jedete-li z Kalifornie nebo z Nového Mexika, napojte se na I-10, která přes Tucson vede. Jste-li v Arizoně ve Flagstaffu, sjeďte do Phoenixu po Hwy 17 south a pak znovu po I-10 south do Tucsonu. Směřujete-li do Saguaro West, použijte v Tucsonu exit 263 west nebo 257 west a následujte cedule, které vás do parku dovedou. Je-li vaším cílem Saguaro East, nejlepší je exit 258 east, který navazuje na dlouhatánskou 22nd Street a ta končí prakticky až u brány parku. Vstupné: Saguaro West: zdarma Saguaro East: $6 / aut. Poslední přístup k vodě: Ve Visitor Center, které je u obou hlavních vstupů. Trocha nostalgie Arizony 50. let Kempování: - Saguaro West: kemp nejblíže položený parku (v podstatě "v" parku) je Gilbert Ray Campground na McCain Loop Drive. Není v noci zamčený, lze přijet v podstatě kdykoliv a kdykoliv také odjet. Přijedete-li po půlnoci a sbalíte-li stan do 7:00, není nutné platit, protože si vás ani nikdo nevšimne (tedy - na vlastní riziko). Jinak: $7,- /noc/campsite. Voda, toalety, občas gril, žádné sprchy, spousta kaktusů, ptáků, netopýrů a kojotů. - Saguaro East: pouze "primitive campsites" – tj. bez vody, bez dosahu silnice - "dojdi si pěšky" (což se někdy se stanem, vodou a jídlem na zádech ve 40° vedru nemusí zdát až tak jednoduché), nutný permit. Atrakce na místě: Kromě kaktusů kvetoucích cca od konce dubna do konce května (některé informační zdroje uvádějí až konec června), jsou to divoká zvířata a opravdu stovky druhů ptáků (hlavně brzy ráno). V Saguaro West pak ještě "muzeum" – v podstatě ZOO a botanická zahrada pro Američany, kteří se té opravdového přírody bez plotu bojí. Prý je to velmi hezké muzeum, ale vstupné stojí skoro 10 dolarů. Atrakce v okolí: Město Tuscson - Moderní, rychle rostoucí malé velkoměsto, které svými mrakodrapy na pozadí horských štítů připomíná Seattle. San Xavier (z Tusconu po 19 south, exit 92, v podstatě ještě v Tusconu – sledujte cedule) - 300 let starý španělský kostel, pozůstatek po prvních misionářích, stojící v indiánské rezervaci, nádherně vyzdobený. Skutečně si zaslouží vaši pozornost! Zatím nejkrásnější a nejzajímavější kostel v USA, jaký jsem viděla. Pozor, kostel se zavírá v 17:00. Organ Pipe Cactus National Monument (z Tucsonu po státní silničce 85 west, skrze indiánskou rezervaci, 100 mílí) - Další kaktusový park, kromě Saguaro kaktusů a dalších se však pyšní ještě Organ Pipe kaktusy – kvetou cca od poloviny června. Relativně opuštěnější, sušší a teplejší. TIPY: Saguaro West a East jsou dva různé parky – nejen polohou, ale i vzhledem. Ve West je Saguaro kaktusů víc, hustěji u sebe. Vyskytují se tu i jiné typy kaktusů, ne však tak hojně jako v Saguaro East. West je převážně "horský" park - hlavní trek vede výhradně do kopce, což se může po poledni stát lehce nepříjemným zážitkem. Některé pohledy z výše položených míst ovšem stojí za to. Ve West také nezapomeňte navštívit Signal Hill, kopec plný kamenů s petroglify starými 1500 let na dosah ruky (což oceníte teprve, až uvidíte petroglify v jiných parcích, kde na jejich prohlédnutí budete potřebovat dalekohled) Saguaro East je právě ona "rozkvetlá africká savana", o které se zmiňuji v článku. Spousta treků, některé také horské (do výše 2800 m.n.m.), ale většina ostatních vede po rovině ve stínu akácií a desetimetrových Saguaro. Ty jsou zde možná působivější než v Saguaro West. Saguaro East je, řekla bych, milejší, hezčí a shovívavější k netrénovaným jedincům. Nikdo nedokáže říct, kdy vlastně budou kaktusy kvést. Každý rok je to jiné, záleží na prvních deštích. Při druhé návštěvě Saguara o dva týdny později jsme v podstatě viděli jen několik kvetoucích Saguaro a pár opuncií. Náš údiv, kam že to zmizela ta barevná zahrada, potvrdil ranger: „Když kaktusy začnou kvést, trvá to maximálně tři týdny. Předtím jste zkrátka jen měli štěstí – přijeli jste v pravý čas." Z toho plyne – můžete-li předem zavolat, volejte koncem dubna a ověřte si, jestli "are they blooming yet?" - tel. +520-733-5158. Užitečné informace najdete i na na oficiálních stránkách národních parků USA www.nps.gov Odkazy na další články z USA na serveru Tiscali: Den, kdy se poušť probudí Medvědi nevědí, že tu nikdo nechodí Co dělaji Američané, aby nepřirostli k autu