|
Koleje,
které do půdy vyryly vozu projíždějících
pionýrů |
|
Oregonská stezka
Chimney Rock –
Scotts Bluff NM – Fort Laramie – Register
Rock – South Pass City – Parting Point
text a foto: Radek
Adamec
mapa
linky: Scotts
Bluff NM, Fort
Laramie
Oregonská stezka
Vytrvalé úsilí o nalezení cesty přes nepřekonatelnou
hradbu Skalistých hor přineslo ovoce až
v roce 1810, kdy skaut Robert
Stuart ve službách kožešinového mogula
Johna
Jacoba Astora objevil lehce schůdný
průsmyk South Pass (Wyoming). Po dlouhá desetiletí
se na západ pouštěli jen odvážní horalové,
lovci a obchodníci s kožešinami.
Touha církve po spasení křesťanstvím netknutých
duší oregonských Indiánů dozrála v roce
1836, kdy na 3500 km dlouhý pochod vyrážejí
presbyteriánští misionáři Marcus Whitman a Henry Spalding s manželkami. Zpět putují
více jak příznivé zprávy o zemi zaslíbené:
příjemné klima, úrodná půda, husté lesy
skýtající zdánlivě nevyčerpatelné zásoby
dřeva. Také se ukázalo, že malárie,
která zle sužovala zemědělce podél
toku Mississippi, na západě není.
Pod vlivem úspěchů prvních pionýrů a těžké
hospodářské deprese odjíždí do vysněných
oblastí Kalifornského údolí a Oregonu
stále více lidí. Těžké vozy – koráby prérie
– naplněné nejnutnějším proviantem táhla
volská spřežení a koně. Osadníci s rodinami
kráčeli pěšky. Obtížná cesta z Independence v Missouri napříč Velkými
pláněmi, přes Skalisté hory trvala čtyři
až osm měsíců. Nástrahy těžkého terénu,
nemoci, hlad, vyčerpání, mrazy v horách
a sněhové kalamity nebo naopak příšerná
horka a nájezdy Indiánů zvyšovaly riskantnost
podniku. Osadníci sami sebe konejšili:
„Abychom dosáhli nebe, museli jsme projít
peklem.“
Zprávy o zlaté bonanze západně od kalifornského
Sacramenta znásobily v roce 1848
proud lidí. Pro srovnání: mezi lety 1841-48
se na západ vydalo jen 2700 lidí, kdežto
rok nato už 30 tisíc. Během dalšího čtvrtstoletí,
než kontinent přetla železnice, šlapalo
vyjetými rigoly Oregonské stezky bezmála
půl milionu vystěhovalců. Každý patnáctý
na cestě zemřel.
|
Chimney
Rock sloužila osadníkům coby
přírodní maják |
|
Poblíž městečka Ogallala
odbočíme z dálnice I-80 na silnici
č. 26. Cesta vede k severozápadu a po
150 km se přehoupne přes řeku North
Platte do Bridgeportu
s muzeem Pioneer
Trails Museum (zdarma). Na obzoru
se pak po levé
straně zvolna vyhoupne osamocený
hrot Chimney Rock. Skála měří 1476 metrů a
v úplné rovině vynikala jako přírodní
maják, takže se podle ní osadníci orientovali
i několik dnů pochodu. Mormony, kteří táhli z Illinois
k Velkému solnému jezeru v Utahu,
částečně i po Oregonské stezce, inspirovala
hora natolik, že v Independence postavili
působivý kostel stejného tvaru. Z návštěvnického
střediska vede ke skále chodníček.
Jednu z důležitých zastávek na předlouhé
pouti k západu představoval gigantický
blok bílého pískovce národního monumentu
Scotts
Bluff. Najdeme jej o 28 km západněji
na silnici č. 92. Znavení cestovatelé
věděli, že zde mají téměř třetinu cesty
za sebou a že jsou vlastně už jednou nohou
na západě. Přírodní milník, jemuž říkali
lidé Gibraltar Nebrasky, vlil novou krev do
žil a psychicky posílil. K jeho vrcholu
se klikatí asfaltová cestička, na jejímž
konci jsou vyhlídky do bezmezných prérií.
Po levém boku skály, souběžně se silnicí
č. 92, jsou dobře viditelné koleje vyježděné
vozy před 150 lety.
|
Život
pionýrů v podání rangerů ve
Fort Laramie |
|
V
pevnosti Fort
Laramie ve státu Wyoming
(silnice č. 26 a č. 160, 90 km západně
od Scottsbluff) měli poutníci před přechodem
Skalistých hor poslední příležitost doplnit
zásoby a opravit vozy – pokud na to ovšem
měli. Vojenská posádka, z níž se
zachovala přibližně dvacítka budov, sehrála
klíčovou roli při ochraně karavan, které
sužovaly útoky Siúxů. Indiánům se pramálo
líbily tisíce lidí, které táhly územím,
plenily stáda bizonů a jejichž dobytek
spásal trávu podél řeky North Platte.
Siúxové žádali materiální kompenzace,
kterých se jim papírově dostalo smlouvou
z roku 1851, ale nikdy nedorazily
do jejich rukou. Precizně zpracovaná historie
konfliktů s Indiány, které přerostly
v tzv. Velkou válku se Siúxy, je
chloubou pevnosti. Také poutavý výklad
traperů-herců oděných v dobových
kostýmech o jejich životě v divočině
stojí za to.
|
Podpis
neznámého osadníka, Register
Cliffs |
|
Skála nápisů Register
Cliffs se vzácnými zprávami odvážných
pionýrů leží 29 kilometrů západně od pevnosti.
Kousek před ní jsou v historickém parku
Oregon Trail Ruts až metr hluboké stopy,
které do měkkého pískovce a vápence vyhlodala
kola osadnických vozů. S vyrytými jmény
emigrantů se setkáme také u milníku Independence Rock. Oblý blok skály považují
Američané za mezník mladého amerického národa,
který složil dobytím západu zkoušku dospělosti.
Na silnici č. 220 a později č. 287 mezi
horami Rettlesnake Mountains a pohořími
Granite a Green najdeme řadu dalších zastávek,
napajedel nebo orientačních bodů spjatých
s Oregonskou stezkou. Například Devils
Gate, Split Rock a Three Crossing. Ovšem symbolická tečka,
kde se pionýři nadobro loučili s minulým
životem, čeká na cestě č. 28 jižně od Landeru.
Jižní průsmyk
- South Pass je tak mírný a široký, že
osadníci vůbec nepoznali, že mají Skalisté
hory a s nimi i první, snazší polovinu
cesty za sebou. Odtud pokračovali na severozápad
k pevnosti Fort Vancouver v Oregonu a také na jihozápad do Utahu k Velkému solnému jezeru,
kde Mormoni založili Salt
Lake City. Na rozcestí Parting
Point se při pohledu na dvě ubíhající
pěšinky hornatou stepí neubráníme dojetí.
Bude se nám zdát, že drkotající vozy tudy
projely teprve nedávno.
|
Jižní
průsmyk (South Pass) křižovaly
vozy osadníků před 150 lety |
|
Čtyři
kilometry na východ ze silnice č. 28 vyrostla
prakticky přes noc roku 1860 městečka
Atlantic
City a South
Pass City. Nejen kvůli podpoře, respektive
výdělku z projíždějících pionýrů,
ale i kvůli nálezu zlatých nugetů. Cestou
k South Pass City po prašné cestě
si povšimneme dřevěné konstrukce dolu
Carissa
Mine, který přímo i nepřímo živil
dva tisíce obyvatel městečka. S uzavřením
důlních šachet mizeli obyvatelé i osada
stejně bleskovým tempem jako při jeho
vzniku. Nynější repliky i částečně zachovalé
zbytky původních tří stovek budov „města
duchů“ udržuje pro náhodné návštěvníky
sedmnáct obyvatel vesnice
Z Jižního průsmyku můžeme pokračovat po
silnici č. 191 k národním parkům Grand
Teton a Yellowstone.