ISO2MAC852Bez diakritikyEmailMalá domuVytvor si trasu dle vlastních kriteriíMapy míst kdekoli v USA

Navigační mapa
Seznam autorů


Sponzor stránky


Památník 168 obětem, které zemřely v Oklahoma City
Vyprahlou Oklahomou do texaské pánve (Oklahoma, Texas)

foto a text:
Radek Adamec
mapa trasy

Vyprahlá a zdánlivě ničím zajímavá Oklahoma má bezesporu daleko k přírodní rozmanitosti amerického západu. Dokonce i vyložení cestovní fajnšmekři ji zřídka řadí do svých itinerářů a když ano, pak především kvůli důležité mezistátní dálnici I-40, která spojuje východ s jihozápadními částmi Unie. Ti odvážnější možná i kvůli příležitosti spatřit černé komíny tornád, která se v jarních měsících prohánějí oklahomskými planinami.

Trocha historie neškodí
V roce 1834 založila americká vláda na území dnešní Oklahomy (dříve Západní Arkansas) tzv. Indiánské teritorium – Indian Territory a pod tlakem neustálých třenic s bílými osadníky na východě země do něho přemístila desítky tisíc Čerokíjů (Karolína, Georgia), Čoktavů a Čikasavů (Mississippi), Seminolů (Florida) a Kríků (Alabama). Vesměs příslušníků dobře organizovaných, početných a kulturně vyspělých kmenů tzv. Pěti civilizovaných kmenů. Vysilující pochod Stezka slz – Trail of Tears na západ od řeky Mississippi jen v zimě 1838-1839 nepřežilo na čtyři tisíce Čerokíjů. Tedy dva z pěti. Po několika letech dorazila do Oklahomy železnice a s ní opět běloši, kteří pramálo dbali územních výsad Indiánů a hnáni hladem po půdě zabírali s puškou v ruce zemi. Ačkoli noví přistěhovalci, Sooners, stáli mimo zákon, sociální inženýři z washingtonského Kapitolu vyhnali Indiány do ještě menších rezervací.
 S objevem ropných polí počátkem 20. století zavítal do oklahomských měst nebývalý blahobyt. Léta prosperity ukončily závratné poklesy cen nafty a zapřáhly stát do vleku hospodářské deprese. Dílo zkázy dokončila v roce 1930 úmorná vedra a série ničivých prachových bouří Dust Bowl, které přinutily tisíce farmářů k odchodu do Kalifornie. 
 
Oklahoma City
Cestou na západ po silnici I-40 lze jen stěží minout hlavní a zároveň největší město Oklahoma City. Výškové budovy sice navozují dojem moderního, rušného velkoměsta, ale i v pravé poledne zde převládá podivně ospalá atmosféra nicnedělání. Duben 1995 ovšem zůstane navždy zapsán do oklahomské i americké historie. Pravicový extremista Američan Timothy McVeigh tehdy vyhodil do povětří federální budovu Alfred P. Murrah Federal Building (roh ulice Harvey Ave. a NW 5th Street) a zabil 168 lidí včetně 16 dětí. Působivý památník obětem vražedného útoku stojí v místech bývalé budovy a neměl by rozhodně uniknout naší pozornosti. „Při výbuchu bylo zraněno 270 milionů Američanů,“ opakuje místní průvodce, aby zdůraznil bolestivé trauma národa. Součástí pietního místa je muzeum National Memorial Center (vstupné $7) s fotkami a dokumenty spjatými s tragickou událostí. Timothy McVeigh byl dopaden, odsouzen k trestu smrti a 11. června 2001 popraven. Přesně tři měsíce předtím, než islámští fanatici srovnali se zemí mrakodrapy obchodního centra World Trade Center v New Yorku a poškodili budovu Pentagonu ve Washingtonu DC.
 

Obří kříž v Groomu
K veselejším atrakcím oklahomské metropole patří National Cowboy and Western Heritage Museum (1700 NE 63rd Street, vstupné: $8.5) s desetimetrovou sochou legendy Divokého západu Buffalo Billa a obrazovými výjevy ze života pistolníků. Největší burzu živého dobytka na světě Oklahoma Stockyards najdeme v ulici 2500 Exchange Ave. Od svého založení v roce 1910 jí prošlo kolem 100 milionů kusů skotu.
 
Route 66
Rovných sto kilometrů západně od Oklahoma City stojí nevelké městečko Clinton. U výjezdu č. 66 můžeme stočit vůz a vydat se k jeho jediné zajímavosti - muzeu Oklahoma Route 66 Museum (2229 W Gary Blvd, vstupné: $3) a seznámit se s historií kultovní silnice Route 66. Tahle „matka amerických silnic“, která v roce 1926 poprvé spojila východ se západem USA, protínala i Oklahomu. Úseky Route 66 a neonovou subkulturu motelů podél nich potkáme podél silnice I-40 na dalších místech Texasu, Nového Mexika i Arizony.

Marný boj Černého kotlíka
Na prériích u řeky Washita River severozápadně od Clintonu (I-40, výjezd 20, 283) se v listopadu 1868 střetla sedmá kavalerie plukovníka George Custera s bojovníky čejenského náčelníka Černého kotlíka - Black Kettle. V nerovném boji postříleli vojáci sto Indiánů, porazili všechen dobytek a spálili tábor a zimní zásoby. Zdecimovaný kmen nakonec souhlasil s odsunem do nenáviděné rezervace. Více informací načerpáme v  návštěvnickém středisku historického parku Washita Battlefield a také v muzeu Black Kettle Museum.

Div na dálnici
Po hodině jízdy za hranicí Oklahomy a Texasu vykoukne nad obzor konstrukce obřího 60 metrového kříže. V ploché opuštěné krajině působí jako přízrak. 1200 tun těžký ocelový krucifix instalovala podél silnice křesťanská komunita z nedaleké obce Groom.

Cadillac Ranch s desítkou zabetonovaných korábů silnic
Cadillac Ranch
Čtvrtmilionové Amarillo je největším producentem helia v USA. Leží v severním výběžku Texasu, nesmírně rozlehlé rovině Lano Estacado. Tahle pláň se táhne severním Texasem a východem Nového Mexika. Vedle množství laciných motelů, nabízí Amarillo dvě zajímavosti. Hlavní je Cadillac Ranch, umístěný západně od města podél zbytků silnice Route 66, kde ze země vyčnívá desítka Kadilaků z let 1949-1963 zdobených barevnými graffiti. Tento svérázný pomník má připomínat zašlou slávu americké pop-kultury 70 let, kdy se po amerických silnicích proháněly pětimetrové křižníky s křidélky. Vlastnictví Kadilaka bývalo tehdy považováno za životní styl maximální svobody. Odrazy zapadajícího slunce na plechu veteránů dokážou proniknout hezky hluboko pod kůži a vyvolat stesk po „zlatých dobrých časech“. Ranč vznikl v roce 1974. Je nápadem skupiny umělců vystupující pod pseudonymem Ant Farm. Stojí osaměle v poli na pozemku amarillského heliového multimilionáře Stanleyho Marche III. (na západ po I-40, exit 60, pak zpátky po Arnot Road).

Porce steaku pro nenažrané
Dvoukilové porce masa
Restauraci Big Texan Steakhouse (Amarillo, I-40, exit 75) by se měl vyhnout každý zaritý vegetarián a nepřítel pojídání masa. Pro masožravé hladovce totiž v jídelníčku čeká vyzývavá porce dvoukilového bifteku. Je zdarma. Háček je v tom, že flákotu hovězího rozměrů pražského telefonního seznamu musí jedlík spořádat během jediné hodiny. Nádavkem k tomu ještě krevetový koktejl, opečenou bramboru a salát s houskou. A když ne? Pak tahle legrace vyjde na rovných 50 dolarů, které si číšník vezme před jídlem do zástavy. O  pokoření mamutího bifteku se pokusilo na 30 tisíc lidí. Uspěl pouze jeden ze šesti. Jen pro zajímavost: rekord drží baseballový hráč Frank Pastore s devíti minutami a 45 vteřinami. O tom, zda se Frankovi podařilo udržet biftek v žaludku, se statistiky nezmiňují.

Velkovýkrmna dobytka v Caprocu
Přírodní vytržení
Jihovýchodně od Amarilla potěší scénická odbočka ke kaňonu Palo Duro Canyon. Nejlépe se k němu z Amarilla dostaneme silnicí č. 287 do vesnice Claude, kde zahneme doprava na č. 207 a vydáme se na hodinovou projížďku k Silvertonu. Ubíjející rovina nekonečných plání zde ustoupí geologické míchanici a erozí zvětralým skalám, jejichž barevné vrstvy lahodí oku cestovatele. Ve španělštině znamená palo duro totéž co tvrdé dřevo. To kvůli kmenům jalovce, které vyrůstají ze stametrových stěn kaňonu. Silnici č. 86 se nyní vydáme k pohraničnímu městečku Texico. Před ním ještě v osadě Caproc.


Jedeme autem | Jiná doprava | Bydlení | Plánujeme trasu | Strava | Národní parky | Fotoreportáže
Dokumenty | Double Life of
America | Basic info | Práce v USA


Edited and
Designed by Radek Adamec All rights reserved 1999™
Publikování nebo šírení obsahu Ameriky v kostce je bez souhlasu autora zakázáno.