Z
Four Corners do Mesa Verde(Colorado,
květen 2001)
text: Jana, www
foto: Radek
Adamec
Mesa Verde National Park:
oficiální
link
Ráno
je děsná rosa, takže nejprve sušíme stany a v
osm hodin vyrážíme nejprve po silnici HW 163 a
pak po 160 směr Four Corners a Mesa Verde.
Four
Corners je jediné místo v USA, kde se stýkají
čtyři státy - Arizona, Utah, Colorado a New
Mexico. Hranice států jsou totiž v USA dělané
jak podle pravítka, takže si takovou frajeřinu
mohou dovolit. Four Corners je opět na území
Navahů, takže platíme vstupné $2/osoba a můžeme
se vyfotit s každou končetinou v jiném státě.
Je tady samozřejmě zase spousta stánků se suvenýry,
většinou celkem pěknými - šperky, keramika,
kůže, oštěpy. Koupila jsem si přívěšek na klíče
- kovovou želvičku - sami Indiáni nemají moc
jasno v tom jestli je to symbol strong life
nebo long life - každopádně je pěkná. Indiáni
tu také předvádí místní specialitu - malování
pískem. Na prkýnko se lepidlem namaluje motiv
a posype se barevným pískem. Po zaschnutí se
přebytečný písek sfoukne, namaluje další motiv
a použije se jiná barva. Vypadá to zajímavě.
Pokračujeme
dál do města Cortez. V dáli se tyčí zasněžené
kopce pohoří San Juan a 10 mil za Cortezem vjíždíme
do Národního parku Mesa Verde. U vstupu dostáváme
mapu a pak stoupáme nekonečnými serpentinami
na náhorní plošinu Mesa Verde, což znamená Zelený
stůl. Tady se kolem roku 1200 usadili Anasaziové
a vybudovali zde svá skalní obydlí a puebla.
Koncem 13. století však patrně z důvodů mnohaletého
období sucha odešli neznámo kam. Jejich obydlí
(cliff dweling) objevili koncem 19. století
běloši. Protože docházelo k jejich drancování
a ničení, byl zde v roce 1906 vyhlášen národní
park a indiánské stavby byly zrestaurovány a
zakonzervovány. Bohužel i potom docházelo k
jejich ničení a poškozování a tak do většiny
z nich je v současné době vstup možný pouze
s průvodce. Stojí to sice jen $2, ale je o ně
velký zájem, takže jsou dlouhé čekací doby.
Projíždíme
krajinou zničenou požárem. Poslední oheň tady
řádil v červenci 2000. Požár vznikl úderem blesku
při jedné z mnoha letních monzunových bouřek
a zničil přes 23 tisíc akrů lesů. V srpnu pak
další požár zničil dalších pět tisíc akrů. Patnáct
mil od vstupu do parku je Visitor Center. Tady
si kromě nákupu pohledů, publikací a dárečků
můžeme také objednat prohlídku s průvodcem (Cliff
Palace, Balcony House). My se vydáváme do Spruce
Tree House, třetího největšího obydlí, které
je zatím přístupné bez průvodce.
Jsme v nadmořské výšce přes 2000 m, takže ačkoli
svítí slunko, je celkem chladno. Deset mil za
Visitor Center zastavujeme na parkovišti a jdeme
ještě asi 0,5 míle pěšky. Na začátku stezky
k Spruce Tree house je krabice se sešitky s
popisem trasy a obydlí. Za čtvrťák si ho můžete
vzít domů, jinak je slušnost jej při zpáteční
cestě vrátit. Spruce Tree House je obydlí ve
skalním výklenku o velikosti 27 x 66 m, kde
bylo 144 místností a osm kivas (ceremoniálních
místností) a žilo zde okolo sta lidí (takový
slušný panelák). Do zadních místností je sice
vstup zakázán, ale i tak může člověk dost dobře
obdivovat, co Anasáziové vybudovali.
Jdeme
si ještě prohlédnout muzeum nedaleko parkoviště.
Muzeum je moc pěkně udělané se spoustou zajímavostí
o životě Anasáziů, jejich řemeslech ( hlavně
keramika a košíkářství), rekonstrukci puebel.
Vedle muzea je terasa s vyhlídkou na Spruce
Tree House odkud se dají pořídit pěkné celkové
záběry. Potom jedeme ještě k Sun Templ odkud
je také nejlepší výhled na největší zdejší obydlí
Cliff Palace.
Opouštíme
Mesa Verde. Vracíme se zpět do Cortezu, kde
tankujeme a ve Val Martu nakupujeme jídlo. Po
cestě si přibrzdíme u kraje cesty, abychom mohli
prozkoumat nápis na čínské restauraci a zjistili,
že "eat all you can - sněz co můžeš"
funguje jen do 14:30 (je 15 hod.). Sotva přibrzdíme,
bliká za námi majáček policejní motorky. Policajt
je slušný a vysvětluje nám, že na dvouproudové
HW se nesmí zastavovat. Pokutu naštěstí nedostaneme
- pouze napomenutí a bumážku, že jsme udělali
přestupek. Příště už to bude za peníze. Pak
se nás (teda hlavně řidiče - Jerryho) policajt
ptá, jestli jsme všemu rozuměli, nemáme nějaké
dotazy a že ta čína je fakt super. To se u nás
člověkovi asi ještě dlouho nestane. Ještě, že
po 30 mílích Kolorádo opouštíme, vracíme se
zpět do Utahu a máme opět čistý rejstřík (alespoň
doufám).
Jedem
po silnici 666 a pak odbočujeme na 191 a pokračujeme
na sever směrem na Moab, kde se chystáme nocovat,
protože je to nedaleko Národního parku Arches,
kam se chystáme nazítří. Po cestě ještě uděláme
malou odbočku ke skále News Paper Rock s indiánskými
petroglyfy (nápisy tesané do kamene) a na Needles
Overlook s překrásným výhledem na Canyonlands.
Kdo si chce užít kempování na divoko, může zde
přespat. Děsně tu ale fouká a já dnes chci spát
v civilizaci, takže jedeme do Moabu - městečka,
které je Mekkou bikerů. Projíždíme Moabem, kde
je kromě půjčoven kol, také půjčovny raftů,
vodní park a jiné atrakce. Za Moabem odbočujme
dle Martinova (náš vrchní poradce) doporučení
na 128. Jedeme okolo řeky, je zde sice krásná
příroda, ale kempy spíš Backcountry (bez vody
a jakéhokoliv jiného vybavení). Takže se vracíme
do Moabu. Kemp Slickrock sice není z nejlevnějších
($23), ale jsou zde sprchy bez kasičky, prádelna,
bazén, Jacuzzi. Všechny tyto vymoženosti postupně
využíváme. Zatímco se pere prádlo, rácháme se
v bazénu a víříme ve vířivce. Za Jerrym se nacpaly
tři typické americké krasavice. Evropané zblblí
TV seriály si typickou Američanku představují
jako Pamelu Anderson, Julii Roberts či jinou
hvězdu, což je velký omyl. Většina Američanek
má totiž víc jak 80 kg. Když se tyto krasotinky
naložily do Jerryho bazénku, hrozilo, že ho
umačkají nebo utopí, protože hladina vody povážlivě
stoupla. Po koupeli čekáme až se prádlo usuší,
popíjíme před prádelnou pivánka a telefonujeme
domů. Začíná se zvedat vítr. Nedosušené prádlo
věšíme na šňůru, kterou rozvěšujeme u stanu
a jdeme spát. Vítr se mění na vichřici. Prádlo
se na šňůře divoce zmítá a vypadá to, že každou
chvíli uletí. Navíc je všude vatička z odkvetlých
topolů, takže se nám prádlo trochu ochlupatilo.
Když už asi hodinu nespím, osměluji se vylézt
ze stanu a prádlo posbírat. Chvílemi mám pocit,
že odletím taky, oči mám pískem zaváté....
|