ISO2 MAC 852 Bez diakritiky Email Malá domu Vytvor si trasu dle vlastních kriterií Mapy míst kdekoli v USA

Zpět na mapu
Seznam autorů


Vyber stát:   

Sponzor stránky

Mesa Verde
Nírodní park Mesa Verde
Z Four Corners do Mesa Verde(Colorado, květen 2001)

text: Jana, www
foto: Radek Adamec

Mesa Verde National Park:
oficiální link


Ráno je děsná rosa, takže nejprve sušíme stany a v osm hodin vyrážíme nejprve po silnici HW 163 a pak po 160 směr Four Corners a Mesa Verde.

Four Corners je jediné místo v USA, kde se stýkají čtyři státy - Arizona, Utah, Colorado a New Mexico. Hranice států jsou totiž v USA dělané jak podle pravítka, takže si takovou frajeřinu mohou dovolit. Four Corners je opět na území Navahů, takže platíme vstupné $2/osoba a můžeme se vyfotit s každou končetinou v jiném státě. Je tady samozřejmě zase spousta stánků se suvenýry, většinou celkem pěknými - šperky, keramika, kůže, oštěpy. Koupila jsem si přívěšek na klíče - kovovou želvičku - sami Indiáni nemají moc jasno v tom jestli je to symbol strong life nebo long life - každopádně je pěkná. Indiáni tu také předvádí místní specialitu - malování pískem. Na prkýnko se lepidlem namaluje motiv a posype se barevným pískem. Po zaschnutí se přebytečný písek sfoukne, namaluje další motiv a použije se jiná barva. Vypadá to zajímavě.

Pokračujeme dál do města Cortez. V dáli se tyčí zasněžené kopce pohoří San Juan a 10 mil za Cortezem vjíždíme do Národního parku Mesa Verde. U vstupu dostáváme mapu a pak stoupáme nekonečnými serpentinami na náhorní plošinu Mesa Verde, což znamená Zelený stůl. Tady se kolem roku 1200 usadili Anasaziové a vybudovali zde svá skalní obydlí a puebla. Koncem 13. století však patrně z důvodů mnohaletého období sucha odešli neznámo kam. Jejich obydlí (cliff dweling) objevili koncem 19. století běloši. Protože docházelo k jejich drancování a ničení, byl zde v roce 1906 vyhlášen národní park a indiánské stavby byly zrestaurovány a zakonzervovány. Bohužel i potom docházelo k jejich ničení a poškozování a tak do většiny z nich je v současné době vstup možný pouze s průvodce. Stojí to sice jen $2, ale je o ně velký zájem, takže jsou dlouhé čekací doby.

Projíždíme krajinou zničenou požárem. Poslední oheň tady řádil v červenci 2000. Požár vznikl úderem blesku při jedné z mnoha letních monzunových bouřek a zničil přes 23 tisíc akrů lesů. V srpnu pak další požár zničil dalších pět tisíc akrů. Patnáct mil od vstupu do parku je Visitor Center. Tady si kromě nákupu pohledů, publikací a dárečků můžeme také objednat prohlídku s průvodcem (Cliff Palace, Balcony House). My se vydáváme do Spruce Tree House, třetího největšího obydlí, které je zatím přístupné bez průvodce.

Jsme v nadmořské výšce přes 2000 m, takže ačkoli svítí slunko, je celkem chladno. Deset mil za Visitor Center zastavujeme na parkovišti a jdeme ještě asi 0,5 míle pěšky. Na začátku stezky k Spruce Tree house je krabice se sešitky s popisem trasy a obydlí. Za čtvrťák si ho můžete vzít domů, jinak je slušnost jej při zpáteční cestě vrátit. Spruce Tree House je obydlí ve skalním výklenku o velikosti 27 x 66 m, kde bylo 144 místností a osm kivas (ceremoniálních místností) a žilo zde okolo sta lidí (takový slušný panelák). Do zadních místností je sice vstup zakázán, ale i tak může člověk dost dobře obdivovat, co Anasáziové vybudovali.

Jdeme si ještě prohlédnout muzeum nedaleko parkoviště. Muzeum je moc pěkně udělané se spoustou zajímavostí o životě Anasáziů, jejich řemeslech ( hlavně keramika a košíkářství), rekonstrukci puebel. Vedle muzea je terasa s vyhlídkou na Spruce Tree House odkud se dají pořídit pěkné celkové záběry. Potom jedeme ještě k Sun Templ odkud je také nejlepší výhled na největší zdejší obydlí Cliff Palace.

Opouštíme Mesa Verde. Vracíme se zpět do Cortezu, kde tankujeme a ve Val Martu nakupujeme jídlo. Po cestě si přibrzdíme u kraje cesty, abychom mohli prozkoumat nápis na čínské restauraci a zjistili, že "eat all you can - sněz co můžeš" funguje jen do 14:30 (je 15 hod.). Sotva přibrzdíme, bliká za námi majáček policejní motorky. Policajt je slušný a vysvětluje nám, že na dvouproudové HW se nesmí zastavovat. Pokutu naštěstí nedostaneme - pouze napomenutí a bumážku, že jsme udělali přestupek. Příště už to bude za peníze. Pak se nás (teda hlavně řidiče - Jerryho) policajt ptá, jestli jsme všemu rozuměli, nemáme nějaké dotazy a že ta čína je fakt super. To se u nás člověkovi asi ještě dlouho nestane. Ještě, že po 30 mílích Kolorádo opouštíme, vracíme se zpět do Utahu a máme opět čistý rejstřík (alespoň doufám).

Jedem po silnici 666 a pak odbočujeme na 191 a pokračujeme na sever směrem na Moab, kde se chystáme nocovat, protože je to nedaleko Národního parku Arches, kam se chystáme nazítří. Po cestě ještě uděláme malou odbočku ke skále News Paper Rock s indiánskými petroglyfy (nápisy tesané do kamene) a na Needles Overlook s překrásným výhledem na Canyonlands. Kdo si chce užít kempování na divoko, může zde přespat. Děsně tu ale fouká a já dnes chci spát v civilizaci, takže jedeme do Moabu - městečka, které je Mekkou bikerů. Projíždíme Moabem, kde je kromě půjčoven kol, také půjčovny raftů, vodní park a jiné atrakce. Za Moabem odbočujme dle Martinova (náš vrchní poradce) doporučení na 128. Jedeme okolo řeky, je zde sice krásná příroda, ale kempy spíš Backcountry (bez vody a jakéhokoliv jiného vybavení). Takže se vracíme do Moabu. Kemp Slickrock sice není z nejlevnějších ($23), ale jsou zde sprchy bez kasičky, prádelna, bazén, Jacuzzi. Všechny tyto vymoženosti postupně využíváme. Zatímco se pere prádlo, rácháme se v bazénu a víříme ve vířivce. Za Jerrym se nacpaly tři typické americké krasavice. Evropané zblblí TV seriály si typickou Američanku představují jako Pamelu Anderson, Julii Roberts či jinou hvězdu, což je velký omyl. Většina Američanek má totiž víc jak 80 kg. Když se tyto krasotinky naložily do Jerryho bazénku, hrozilo, že ho umačkají nebo utopí, protože hladina vody povážlivě stoupla. Po koupeli čekáme až se prádlo usuší, popíjíme před prádelnou pivánka a telefonujeme domů. Začíná se zvedat vítr. Nedosušené prádlo věšíme na šňůru, kterou rozvěšujeme u stanu a jdeme spát. Vítr se mění na vichřici. Prádlo se na šňůře divoce zmítá a vypadá to, že každou chvíli uletí. Navíc je všude vatička z odkvetlých topolů, takže se nám prádlo trochu ochlupatilo. Když už asi hodinu nespím, osměluji se vylézt ze stanu a prádlo posbírat. Chvílemi mám pocit, že odletím taky, oči mám pískem zaváté....


Jedeme autem | Jiná doprava | Bydlení | Plánujeme trasu | Strava | Národní parky | Fotoreportáže
Dokumenty | Double Life of
America | Basic info | Práce v USA


Edited and
Designed by Radek Adamec All rights reserved 1999™
Publikování nebo šírení obsahu Ameriky v kostce je bez souhlasu autora zakázáno.