Na kole Novou Anglií - část I.
(New York, Massachusetts, Vermont, Main)
text
a foto: Vlastimil
Kotyk, www
Do Spojených Států jsem se chystal potřetí.
Opět jsem jel pracovat do letního dětského tábora
CAMP WINNEBAGO, který se nachází v nádherné
oblasti jednoho ze států Nové Anglie - Maine.
Plánoval jsem svoji nejdelší cyklistickou túru
na dvě etapy. Nejdříve dojedu z New Jersey do
kempu. Pak budu cestovat po Maine, dotknu se
kanadské hranice a vrátím se zpět na jih do
New Jersey. Doposud jsem podnikl pouze jednu
týdenní výpravu z Nové Paky do Aše a zpět. Měla
to být moje zkouška před chystanou cestou do
italských Dolomit. Tam jsem se ale ještě nevydal.
Místo toho si beru kolo za „Velkou louži". Kolo
jsem přepravil s British Airways, které ho vzaly
zdarma jako druhé zavazadlo. Z minulého pobytu
mám známé v Upper Montclair (NJ), což je autem
necelou hodinku z Manhattanu, a tak jsem na
letišti očekáván. Jak neocenitelná výhoda taková
známost je se prokazuje vzápětí. Mé milované
kolečko se zdrželo někde v Londýně, kde jsem
přesedal. Po oznámení adresy mého známého, kam
mi British Airways mají kolo doručit, odjíždíme.
V duchu se uklidňuji jedním známým příslovím
: "všechno zlé je pro něco dobré" . Pokud se
kolo neobjeví, tak kdo ví. Možná mě „ten nahoře"
zachraňuje před tím vším, co by mne na cestě
čekalo. Přesto, když se druhého dne probudím
a známý mi oznamuje, že kolo je tu, oddechnu
si.
Z
New Yersey
Dopoledne 31. května 1999 montuji svůj TREKKING
FOX - HOT SHOT a ve 12:30, za parného počasí,
se vydávám na cestu z Upper Montclair. Po 36 kilometrech
překračuji první hranici a vjíždím do státu New
York. U řeky Hudson River, ve státním parku Mount
Bear, nacházím dobré a bezpečné místo na přespání.
Ale je ještě brzy a já pospíchám. Chtěl bych do
týdne dosáhnout 800 km vzdáleného kempu a začít
tam od pondělka pracovat, a tak pokračuji dál.
Netrvá však dlouho a zjišťuji, že to byla chyba.
Už jsem unaven a další dobré místo nemohu najít.
Hlásí se žízeň. Zastavuji a s hrůzou zjišťuji,
že sesednout z kola a natož přejít silnici nebude
nic lehkého. Mé nohy nejsou schopny udělat bezbolestně
sebemenší pohyb. Na minuty se dá měřit čas, který
k tomuto úkonu potřebuji. Zneužívám mladou paní
sekající trávníček před svým dřevěným domkem a
žádám ji o vodu. Je to dobré, lahve si ode mne
bere a odchází do stavení. Za okamžik přichází
její dcera a se sladkým Good Luck a vše říkajícím
úsměvem (viděla můj artistický výkon) mi podává
naplněné lahve. Popojíždím několik dalších kilometrů
a pak již jen čekám na soumrak. Pod jeho ochranou
uléhám na trávník za školkou na okraji městečka
Peekskill (NY).
Policista
Asi v 1:45 v noci mě probouzí prudká záře.
Záře pochází z reflektoru policejního auta. To
už také slyším otázku: "Proč jsi tady? Co tu děláš?"
Moje odpověď, že jedu z New Jersey do Maine, policistu
trochu zaskočí, takže nekontroluje ani moji totožnost.
Přesto se musím sbalit a když se ptám, kde bych
mohl přespat, dostává se mi odpovědi: „Obyvatelé
Peekskill jsou velice citliví, musíš jet dal...".
A tak zatímco balím, on prohledává okolí. Mezitím
přijíždí další policejní auto. S pocitem „štvané
zvěře" se plahočím o 7 kilometrů dál. Na křižovatce
uhýbám na vedlejší silnici a po chvilce již opět
znaven uléhám.
Je pod mrakem. Přestože se obecně traduje, že
třetí den člověk obvykle podá nejnižší výkon,
mně se jede skvěle a dokonce podávám svůj nejlepší
výkon. Proto začínám přemýšlet o malé změně
plánu. Pokud ušetřím jeden den, tak bych si
mohl zajet asi 80 kilometrů a vylézt na nejvyšší
horu státu NEW HAMPSHIRE - Mt. Washington (1
917m). Přejíždím napříč celý stát Massachusetts
v nížině podél řeky Connecticut. Teprve před
hranicí se státem Vermont se předemnou objevívují
menší hory. Lidé jsou vesměs příjemní, potkávám
válečného veterána, který osvobozoval Plzeň.
Ptá se na situaci u nás, na změny po „sametové
revoluci" ...
Počasí
mi stále přeje a to i v oblasti kolem Mt. Washington
ve
White Mountains. "Bílé Hory" jsou součástí
Appalachians a jedním z nejstarších pohoří na
Světě. Původně byly vyšší než Rocky Mountains
nebo Alpy. Objevují se první cyklisté. Dva čtyřicátníci
na dvojkole mi dávají tip na turistickou chatu,
kde mi ochotně pohlídají kolo. Spím v blízkosti
horského potoka. Již druhou noc mě tu nesnesitelně
obtěžují komáři. Zářivě žlutozelená barva mé
cyklistické bundy je mi ale záchranou. Světlá
barva opravdu odrazuje komáry, a tak si jí přikrývám
hlavu. Pro cestování po skončení kempu si ale
určitě musím půjčit stan.
Mount
Washington
S „horskou výbavou" - sandály a igelitovou taškou
- začínám stoupat vzhůru. Až na posledních pár
kilometrů to jde dobře. Pak se cesta mění v přelézání
a poskakování po balvanech, které tvoří celý vrchol
hory. Turisté se mne stále častěji udiveně ptají,
odkud jsem a zda zde máme hory.
Na
vrchol se dá dostat pěšky, autem ale také speciálním
vláčkem. 12.4.1934 zde byl zaznamenán vůbec nejsilnější
vítr - 317,2 km/hod. Od roku 1870 zde zahynulo
již více jak 200 lidí kvůli prudké změně počasí,
pádu,... Přibližně 300 dní v roce zde panuje mlha
a déšť. Dva dny před moji návštěvou tu silně chumelilo.
Dnes je krásně a tak je možno pozorovat snowbardisty,
využívající posledních zbytků sněhu v roklinách.
Camp Winnebago
Camp Winnebago byl založen v roce 1919 a je
určen pro 150 chlapců od 8 do 15 let. Náplní kempu
jsou jak vodní sporty - plavání, kajak, kanoe,
windsurfing či vodní lyžování, ale také kopaná,
softbal, lukostřelba, tenis a jiné. Děti se zde
také učí hrát divadlo, fotografovat, filmovat,
tábořit... Během kempu, který trvá dva měsíce,
jezdí na vícedenní výlety, na kterých například
sjíždějí na kanoích řeky. V kempu býva celkem
asi 230 lidí. Děti i instruktoři pocházejí z celého
světa. Já pracuji v kuchyni.
(New York, Massachusetts, Vermont, Main)
text
a foto: Vlastimil
Kotyk, www
|