Mistr katovského řemesla

I když George Maledon představoval toliko závěrečný akt v boji se zločinem, jeho role, respektive způsob jak tuto roli vykonával, byl nesmírně důležitý.  Poté, kdy byl zločinec dopaden, porotou shledán vinným, a soudcem odsouzen k trestu smrti, vykonání rozsudku muselo proběhnout hladce a bez komplikací, protože jinak hrozilo nebezpečí, že veřejnost tento očistný proces nebude akceptovat.  George Maledon byl francouzského původu a do USA přicestoval jako jednoroční kluk se svým otcem.  Do svých sedmnácti let žil v Detroitu a poté jako většina mladých mužů v té době vyrazil do „světa“.  Nakonec se usadil v Arkansasu, kde dostal práci u policejního sboru.  Během Občanské války sloužil v armádě Severu a po porážce Jihu se opět vrátil na své staré působiště.  Když se soud přestěhoval na pevnost Fort Smith, byl jmenován zástupcem US maršála.  Po příchodu soudce Parkera se uvolnilo místo kata a Maledon se ochotně přihlásil.  Drobný chlapík s kosmatým obočím dělal dojem dobromyslného muže, který by nedokázal ublížit kuřeti.  Katovské řemeslo však bral smrtelně vážně.  Provazy na popravu vybíral sám, kupoval jen ty, které byly upleteny z kentuckého konopí, protože to se vyznačovalo nejen neobyčejnou měkkostí, ale i pevností.  Pravidelně je napouštěl olejem a pak na ně přivazoval pytlíky s pískem, aby se správně natáhly.

Podle soudních materiálů Maledon popravil během své dvacetileté kariéry šedesát odsouzenců a všechny popravy, jak hromadné, tak i jednotlivé, proběhly perfektně.  Nejdříve navlékl příslušnému muži oprátku na krk tak, aby se uzel s dvanácti prstenci dotýkal pravého ucha, a potom upravil délku provazu, aby pád těla umožnil okamžité zlomení vazu.  Příliš krátký provaz by způsobil uškrcení, což by mělo za následek křečovité záchvěvy těla, příliš dlouhý provaz by způsobil roztržení krčních tepen a krev na šatech oběšeného.  Jak jedno, tak i druhé by způsobilo nevoli u diváků a prostě by svědčilo o nešikovnosti kata.  Maledon byl hrdý na to, že po celou dobu své katovské kariéry se nic takového nestalo.  Za každou popravu pak vyinkasoval sto dolarů, ze kterých musel ovšem hradit náklady na pohřbení popravených.  Jednoduchá dřevěná rakev a vykopání hrobu však přišlo jen na pár dolarů.  Po letech se ho jednou novináři ptali, jestli může v noci spát, jestli ho duchové popravených nestraší.  Maledon se usmál a klidně odpověděl:  „Ani ne.  Jsem si jistý, že jsem je pověsil také.“

I když to bylo katovské řemeslo, které George Maledona proslavilo, jeho každodenní práce však spočívala v hlídání vězňů a v tomto oboru si též vysloužil náležitou reputaci.  Během jeho kariery vězeňského dozorce se vězni pokusili pětkrát uprchnout.  Ani jeden z těchto pokusů o útěk nebyl úspěšný, protože ve všech pěti případech vězňové měli smůlu.  V den útěku měl totiž službu George Maledon.  Přestože některé pokusy byly docela dramatické, skutečnost, že Maledon neměl konkurenci ve střelbě z pistole, měla za následek, že oněch pět chlapů se nedostalo ani za zed´ vězení.  Někteří zemřeli na místě, někteří o pár dní později.

Ironií osudu však je, že nakonec i on, respektive jeho rodina se stala obětí zločinu, který pomáhal tak svérázně potlačovat.  Maledon měl dceru Aničku (Annie).  Anička chodila do školy s ostatními dětmi, hrála si s Parkerovým synem Charliem a těšila se oblibě všech sousedů.  Jakmile však počala dospívat, cítila, že se jí lidé začínají stranit.  Bývalí přátelé ji přestali zvát mezi sebe, a když je pozvala ona, nikdo nepřišel.  Přestože se z ní stala jedna z nejhezčích dívek ve městě, skutečnost, že byla katova dcera, vedla nakonec k samotě a společenské izolaci.  A pak jednoho dne přijel do města jistý Frank Carver, pohledný mladík, kterého okamžitě upoutal Aniččin půvab.  Osmnáctiletá Anička z celkem pochopitelných důvodů opětovala jeho city, avšak na jejich vřelý vztah zakrátko padl stín.  Frank byl falešný hráč, který obíral Indiány o peníze, jež vláda poskytovala jednotlivým kmenům za půdu uvolněnou pro bílé osadníky, což většina profesionálních hráčů považovala za neslučitelné se svou hráčskou ctí.  A co víc, Frank měl ženu Indiánku a dvě děti ve městě Muskogee.  Starý Maledon se snažil Aničku přesvědčit, aby pustila tohoto pochybného nápadníka k vodě, ale bezvýsledně.  Anička zaslepená láskou, či snad skutečností, že se konečně našel muž, který jí má rád a kterému nevadí, že je katova dcera, otcovy dobře myšlené rady rezolutně odmítala.  Frank brzy vycítil, že není v Maledonově rodině vítán a proto přišel s návrhem odjet do Koloráda, s čímž Anička ochotně souhlasila.  V Kolorádu Frank zkoušel své štěstí u hráčského stolu, ale s dosti hubenými výsledky.  A pak po dvou letech pochybné existence se oba vrátili na Indiánské území do města Muskogee.  Frank navštívil svou legitimní ženu a domáhal se rozvodu, avšak ta, jakmile zjistila, že důvodem pro rozvod je mladá běloška, se mu vysmála a řekla ne.  Anička konečně pochopila, že ze slibovaného manželství nic nebude a po dvou letech nuzování dospěla k názoru, že otec měl přece jen pravdu.  Navíc Frank se ted´ pokoušet získat peníze pašováním whisky z Texasu, což mělo za následek, že Anička trávila celé týdny o samotě a často bez finančních prostředků.  Když se Frank jednoho březnového večera roku 1895 vrátil, zjistil, že ho Anička opustila, a že žije s jistým Frankem Walkerem.  Carver se v návalu žárlivosti a nepochybně také pod vlivem zkonzumované whisky vypravil k Walkerovu domu, čekal, až se nevěrná družka bude vracet z města, a potom vytáhl revolver a se slovy:  „Za tohle tě zabiju,“ ji střelil.

Podle Aniččiny výpovědi okamžitě uprchl, avšak po několika minutách se vrátil a v přítomnosti několika zvědavců ji objal a rozčileně se jí vyptával, kdo jí to udělal.  Anička samozřejmě řekla, že on, načež Carver si uvědomil, že byl z tohoto činu obviněn před svědky, a proto ji pustil a dal se na útěk.  V nemocnici lékař konstatoval poranění páteře, což samo osobě znamenalo smrtelné zranění.  Aničku pak odvezli na pevnost Fort Smith, kde po jedenácti týdnech v nesmírných bolestech zemřela.  Skoro ve stejné době začal proces s Frankem Carverem.  Na základě písemného prohlášení, které Anička sepsala den poté, kdy ji zasáhla kulka z revolveru žárlivého milence, byl Carver shledán vinným a odsouzen k trestu smrti provazem.  Čtenář se asi v duchu zaraduje, že bylo spravedlnosti učiněno zadost, avšak v polovině devadesátých let se situace v oblasti soudnictví ve srovnání s dobou, kdy se Parker ujal svého úřadu, pronikavě změnila.  Advokát, kterého najal Frankův bratr, se odvolal k Nejvyššímu soudu, poukázal na technické chyby, ke kterým došlo během procesu a vymohl nové řízení.  Ani tentokrát neměla porota o Carverově vině nejmenší pochybnosti.  Advokát se však nenechal odbýt, našel, či lépe řečeno uplatil svědky, kteří místopřísežně prohlásili, že Carver tento čin nespáchal a dosáhl dalšího soudního řízení.  Tentokrát dvanáct mužů doporučilo doživotní žalář.

George Maledon byl pochopitelně zdrcen.  O rok později pod nátlakem rodiny složil funkci kata a koupil si farmu nedaleko Fayettevillu v Arkansasu.  Vzhledem k jeho minimálním znalostem farmaření nakonec od této činnosti upustil, odjel do Tennessee, do města Johnson City, kde strávil zbytek života v domově pro veterány.  George Maledon, Parkerův nepostradetelný pomocník v boji se zločinem, zemřel ve věku osmdesáti jedna let a jen krátký článek v místních novinách připomněl tehdejší Americe (1911) roli, kterou sehrál při historickém procesu civilizace Indiánského území.