Hoodoo - kamenné jehly v Bryce Canyon National Park Hoodoo - rudé jehly v Bryce Canyon (Utah, srpen 2000) foto a text: Radek Adamec Bryce Canyon National Park: oficiální link mapa (pdf 657kb) Mohutná Kolorádská náhorní plošina se rozpíná na území čtyř amerických států - Koloráda, Utahu, Arizony a Nového Mexika. Kvůli vysoké nadmořskě výšce a četným srážkám je považována za ráj zimních sportů. Avšak je také místem přírodních divů. Mezi nimi jmenujme třeba Capitol Reef, Zion, Monument Valley či Arches. K ojedinělým a neopakovatelným zážitkům patří bezesporu i návštěva národního parku Bryce Canyon v jihozápadní části Utahu. Hoodoo (v překladu zakleté) - doruda zbarvené věže národního parku Bryce Canyon spatřili poprvé v roce 1870 dva vojenští průzkumníci a cestovatelé Clarence Dutton a John Wesley Powell. Ovšemže nebyli tak docela první. Tisíce let před příchodem Evropanů obývali kaňon Anasaziové a Fremontové, příslušníci ztracených civilizací dodnes opředených tajemstvím, neboť jejich příbuznost s Indiány není dostatečně prokázána. Později se na území nynějšího parku nastěhoval indiánský kmen Piuteiů. Indiáni říkali pestrobarevným kamenným špicím obráceným špičkami k nebi všelijak. Růžová skaliska, Paunsaugunt čili Domov bobrů, Paria - to znamenalo Špinavá voda anebo také Panguitch neboli Voda ryb. S příchodem mormonského misionáře Ebenezera Bryce v roce 1875 se ale přírodní názvy zvolna vytratily. Bryce založil poblíž kaňonu nepočetnou komunitu mormonů a začal v horách těžit dřiví. Brzy kraji plnému jehel neřekli lidé jinak, než Bryceův kaňon. Ochranná křídla federální vlády nad ním poprvé roztáhl prezident Harding v roce 1923, když kaňon prohlásil za národní monument a pět let na to jej americký kongres povýšil na národní park. Ročně park navštíví na jeden a půl milionů lidí. To je ovšem více, než kapacita nepříliš rozlehlého parku dovolí. Nápory bývají nesnesitelné zejména v letních měsících. Ochránci parku z toho důvodu prosadili od léta 2000 kyvadlovou dopravu, která má odlehčit přetíženému parku a zejména odčerpat stovky vozů z přeplněných parkovišť. Autobusy odjíždějí ze zastávky Staging Shuttle Area (viz. mapa01 a mapa02) obklopené odstavnými parkovišti, od níž je to ke vstupní bráně parku ještě notný kus cesty. Jet ovšem dále vlastním vozem je pochopitelně také povoleno. Za použití autobusu nabízí vedení parku pětidolarovou slevu - vstupné pak jednotlivce nevyjde na obvyklých 20, ale jen na 15 dolarů. Ochránci parku obratně zamlčují nevýhody poskytované slevy - totiž, že vstupné se platí buď za osobu, nebo za auto. V čem to tedy vězí? Inu, pět lidí v jednom autě zaplatí dohromady jen dvacet dolarů, kdežto pět lidí jedoucích autobusem utratí celkem 75 dolarů. Pohled z Fairyland Point - Bryce Canyon National Park Lidem s klidnější povahou přijdou davy turistů na obtíž. Jarní měsíce a podzim jsou tudíž optimálním řešením pro plánování cesty do kaňonu. Ale ani v hlavní sezóně nepřijdou výletníci zkrátka. Avšak chce to vyrazit zavčas - nejlépe kolem osmé. Park je protkán řadou delších i kratších tras, které při troše vůle zvládne kdokoli. K patrně nejoblíbenější stezce patří tzv. Navajoo Loop Trail (Navažská stezka) vycházející ze Sunset Point v přední části parku a končící po zhruba sedmi kilometrech ve Fairyland Point (Pohádkové říši). Strmá cestička vede téměř až ke dnu kaňonu, kde odhalí kamenné ostny ve zcela jiné perspektivě. Teprve zde si člověk uvědomí trpělivou práci vody, která po miliony let omílala rudý pískovec až stvořila pohádkové tvary Hoodoo. Monolity v Queen Garden (Královnina zahrada), které se nalézají na výše zmíněné trase, patří vůbec k těm nejkrásnějším v celém parku. Po dvou, třech hodinách volné a nenáročné chůze skončí chodníček ostrým půlkilometrovým stoupáním. Těch pár kapek potu však za námahu stojí. Vyšší partie vysokých srázů skýtají úchvatné rozhledy do nitra kaňonu. Ani podrobnější průzkum parku není vyloučen. Stačí vyhledat rangery v návštěvnickém centru a požádat je o vystavení povolenín do volné přírody (Backcountry). Fotografové si v parku přijdou na své. Doruda zabarvené monolity, fantastkní tvary a množství stínů nadchnou zvlášť při zapadající slunci. Odborníci doporučují použít polarizační filtr se stativem. Ale i vyložený amatér zde nemá prakticky co zkazit. Za místo s nejpůsobivějším výhledem je považována vyhlídka Bryce Point v první třetině parku. Bydlení Mírnou nevýhodou parku se zdá být bydlení. Jediný kemp nemůže dost dobře pokrýt poptávku po stanování a bývá většinou plně vytížen. Jelikož ale pracuje na principu - kdo dřív příjde, ten dřív mele či lépe bere, vyplatí se přijet brzy zrána a počkat až někdo odjede. Jistější je využít služeb kempu sítě společnosti KOA v městečku Cannonville, které se nachází zhruba 30 km západně od parku na křižovatce silnice č. 89 a č. 12. Levné kempování je také možné na západ od parku na silnici č. 12 ve státních parcích Kodachrome Basin a Escalante. Bryce Canyon se bez jakýchkoli pochyb řadí mezi nejkrásnější parky amerického jihozápadu a nelze jinak, než jej přiřadit do cestovního itineráře. foto a text: Radek Adamec Bryce Canyon National Park: oficiální link mapa (pdf 657kb) Adresa a kontakt: PO Box 170001 Bryce Canyon UT 84717-0001 fax: 435-834-4102 tel: Headquarters (435)834-5322