Okolí Denali National Park

Deštivé nástrahy Denali (Aljaška, léto 1997)

Autor: Květa a Jan Mojžíšovi
Z knihy "Aljaška, Yukon, Britská kolumbie"

Denali National Park:
mapa (794kb)
oficiální link

Ráno po pravidelném kempovém rituálu (snídaně, sprcha, balení) jedeme do DENALI. Všichni se moc těšíme. Cestou potkáváme vozíčkáře, kteří jedou závod, asi na traseFAIRBANKS - ANCHORAGE. Za každým z nich jede auto s houkačkou. Pomalu je míjíme. Líbí se nám, jak o ne pečují, obrovská snaha o zpříjemnění nelehkého osudu jeviditelná i na dálku.

Od rána je zataženo. Černá mračna nevěstí nic dobrého. V informačním středisku v DENALI jsme okolo desáté hodiny. Parkoviště je veliké, ale jen s potížemi jsme našli volné místo. Ve středisku to hučí jako v úle. Začínáme návštěvou v promítací síni. Seriál diapositivů zvířat, rostlin a MOUNT McKINLEY a na všech obrázcích je krásné počasí. V DENALI muže být jen hezky. S chutí jdeme k registraci na výlet divočinou. Národním parkem vede až k WONDER LAKE 136 km dlouhá cesta, přístupná pouze parkovým SHUTTLE BUSEM (kyvadlová doprava).

Okolí silnice je rozděleno na 42 menších sekcí. Ve dvou řadách na každé straně silnice jsou rovnoměrně rozmístěna území - sekce o přibližné velikosti 5 kilometru čverečních. Podle velikosti sekce je dán přesný počet turistů, kteří smějí v dané sekci pobývat. Nízký počet slouží k ochraně přírody. Na veliké mapě si vybíráme trasu, která by se nám líbila. Máme v plánu prožít čtyři dny v divočině. Když jsme si úsek vybrali, ukazuje nám strážkyně na jiné tabuli, že takřka všechna území jsou obsazena. Volná místa v oblasti WONDER LAKE jsou buď nepřístupná kvůli vysoké hladině řeky, nebo zde není pitná voda (obsahuje prý příliš mnoho těžkých kovu). Další území jsou uzavřena pro vysokou aktivitu medvědů. Nakonec se nám podařilo přece jen najít vhodnou trasu. Strážkyně nás posílá na výukový program. Zde se seznamujeme, kde je vhodné tábořit, jak získat pitnou vodu (vařit nebo filtrovat), jak se chovat při setkání s medvědem, jak se orientovat v divočině. Výukové filmy mají formu otázek a odpovědí. Když jsme se poučeni vrátili ke strážkyni, s úsměvem nám oznámila, že nás někdo předběhl!

Naše naděje, že se podíváme do divočiny klesly na nulu. To nás pěkně vytočilo. Zejména Květa je blízko infarktu. Z posledních sil se ztuhlým úsměvem říkám, že jsme tu byli dřív. S méně ztuhlým úsměvem mi odpovídá "Sorry, ale v computeru je plno". Zatím se nám v DENALI nedaří. Poslední volná místa jsou na zrcátku parku nedaleko informačního střediska. To bude divočina!? Bohužel nemáme na vybranou. Celý park je obsazený na týden dopředu. Navíc není možné si rezervovat sekce Dopředu.. Po čtyřhodinovém úsilí jsme získali povolení do okrajových sekcí. Zdarma nám půjčili dvě bedny na uschování potravy před medvědy. Tři dny strávíme v divočině a potom si park projedeme SHUTTLE BUSEM.

Vstupné do parku je 5 US$ na osobu a okružní jízda autobusem 15 US$. Výlet autobusem k WONDER LAKE pro ty, kteří nejdou divočinou, stojí 26 US$. Přejíždíme autem na místo určené pro vícedenní parkování. Balíme se a v půl čtvrté jdeme na místní autobusy, které jsou zdarma. Jezdí zde tři linky. Trasy: Parkoviště - DENALI HOTEL, DENALI HOTEL - Mt. KINLEY CHALET HOTEL, Mt. KINLEY CHALET HOTEL - Mt. KINLEY VILLAGE. Celá trasa, kterou dnes musíme ujet měří asi 30 kilometru a se všemi přestupy trvala 3 hodiny.

V sedm hodin večer konečně vyrážíme do divočiny směrem k TRIPLE LAKES. Od silnice jdeme houštinami a křovinami. Cesta je vyšlapaná a jednoznačná. Překračujeme železnici a stoupáme do nejbližšího sedla. Komáři vycítili svou šanci na večeři. Jsme na ně dnes vybaveni. Nandáváme si zelené síťky, holky vypadají jako lesní žínky. Na batozích nám zvoní rolničky. Medvědi, bojte se! Myslím, že kdyby nás medvěd viděl v těch síťkách, asi by strachy utekl.

Ze sedla se nám otvírá pěkný výhled na řri jezera. Úzké údolí je zarostlé řídkým lesem a nízkými křovinami. Na hladině jezera pozorujeme kačeny, jediná zvířata, která jsme tu zatím viděli.

Postavit stan nebude lehké. Křoviny, les a vysoké drny to úplně znemožňují. Vhodné místo jsme našli až u posledního jezera. Zkoušíme se dostat k jezeru pro vodu na vaření. Bažiny s nízkým porostem trávy a rákosí začínají asi deset metru od břehu, nedokázali jsme nabrat ani kapku vody. Bez vody není život ani večere. Pokračujeme tedy dál, snad najdeme potok. S buzolou odhadujeme směr nejbližšího potoka. Vyšlapaná cesta zmizela, a tak jdeme podivnou krajinou. Trsy trávy vystupují asi dvacet centimetru nad úroveň země. Mezi trsy jsou úzké mezery. Když se stoupne na trs, ohne se, noha se zvrtne a zaboří do mezery. Po trsech se jde velmi špatně. Když zkoušíme jít mezi trsy, nohy nám zapadají do úzkých, různě hlubokých mezer. Nejlépe se jde po spadlých stromech. Těch bylo po cestě jen pár. Nejlepší by asi bylo tento úsek přeletět. Divočina, kterou kráčíme, je opravdu nedotknutá. Rychlost našeho postupu je skoro nulová, kdyby nás tady honil medvěd, bylo by nejlepší dělat mrtvolu - jak nám doporučili v informačním středisku.Podle mapy je řeka vzdálená asi pět kilometrů. Tímto tempem to máme tak na dva dny.

Neseme si dva litry vody, a to nám asi nebude stačit. Výhodou je, že zde nemusíme chodit spát, protože je pořád vidět. Stejně není kde postavit stan. Na úpatí hřebene po naší pravici máme dojem, že nahoře by mohla být vyšlapaná pěšina. Sice nevede k řece, ke které jsme chtěli původně jít, ale někam vést musí. Na hřebeni je opravdu pěšina, ze které to vypadá, že k řece je to kousek. Zdání klame. Po hřebeni jdeme až k hezkému místu na spaní. Je půlnoc, a tak vaříme večeři, voda nevoda. Šetříme s ní, aby zbylo trochu i na ráno. Všechny potraviny jsme vzorně uložili do medvědí bedny. Místo na spaní, místo na uložení potravin a místo na vaření mají tvořit rovnostranný trojúhelník o straně sto metrů. Ve stanu se strašíme medvědy, usínáme až okolo druhé hodiny ranní. Dnes jsme ujeli 98 km a ušli 8 km.

NEŠTASTNÁ TRINÁCTKA
Dnes je třináctého července. Třináctka nám zatím nenese štěstí, minule nám třináctý den upadlo kolo. Obloha je temná. Květa šla pro bednu s jídlem a vrací se vystrašená. Prý na ni zaútočila veverka, která si na naší bednu dělala nárok. Prskala, syčela a nebyla k odehnání. Vaříme trochu čaje, je málo vody. Balíme a začíná pršet. Obloha vypadá na nekonečný, vytrvalý déšť. Bereme si ponča. Cesta se prodírá mezi keři a do bot nám proudem teče voda z listí. Za chvíli jsou ponča zbytečná. Jsme mokří a tupě postupujeme kupředu. Ponča se nám zachytávají o stromy.

DENALI nás odmítá. Narazili jsme na železnici a jdeme po kolejích. Jezdí tu rychlý vlak s výletníky, a tak jdeme opatrně. Pres řeku vede úzký vysoký dřevěný most. V dáli slyšíme vlak. Čekáme. Stále prší. Vlak nejede, a tak po kluzkém dřevěném mostě překonáváme řeku. Dobře to dopadlo. Vlak, který jsem slyšeli, stál na nádraží a jen si odfukoval. Mokří čekáme v teplé nádražní budově. Zase jsou tu vyvonění turisté. Právě je přivezl vlak. U každých dveří pomáhá pikolík. Přinese schůdky a podává všem ruku, aby mohli vystoupit. Vlak je luxusně vybavený. Velká oblá okna (jako v raketě) nabízejí při jízdě výhledy do krajiny. Obsluha vlaku (průvodcí, nosiči, číšníci) je v dobových uniformách. Zavazadla cestujících putují ve speciálních vagónech a rychle je překládají do přistavených taxíku a autobusu. Každý hotel dopraví své hosty od vlaku do hotelu. Aljašská železnice - ALASKA RAILROAD - nabízí cestu z FAIRBANKS do ANCHORAGE a dále k pobřeží do SEWARDU. Trať je dlouhá 470 mil. Za trasu FAIRBANKS - ANCHORAGE zaplatíte za dvanáctihodinový výlet 149 US$. Jízdu je možné na den přerušit v DENALI a nechat se za dalších 200 US$ vyvézt do rekreačního komplexu (LODGE) u WONDER LAKE.

Nocleh v hotelu s večeří, druhý den zpět a pokračuje se železnicí do cílového města. Reklamní letáky to nabízejí jako "velké severní dobrodružství v DENALI". Za 350 US$ lze vidět divočinu za sklem vlaku a autobusu. Vše v maximálním pohodlí a s dokonalými službami. Železnice byla uvedena do provozu v roce 1923 a je dlouhá 470 mil. Když 7. prosince 1941 zaútočili Japonci na PEARL HARBOUR, chránily železnici po celé délce civilní gardy. Její strategická důležitost vzrostla. Armáda proto postavila i druhý železniční přístup k moři k městu WHITTIER. Vyžádalo si to náročnou stavbu dlouhého tunelu. Ale vojenská hrozba dokázala mnohé. Z nádraží jsme popojeli autobusem k autu. Na otevřené dveře auta si věšíme ponča a postavili jsme si "pěkné" suché přístřeší. Déšť je vytrvalý. V autě vaříme oběd. Odpoledne jsme měli v plánu jít na nedaleký vrchol MOUNT HEALY, pokračovat dále do parku a zítra jet okolo poledne autobusem k WONDER LAKE. Déšť změnil naše plány. Sedíme v autě. Lístek na autobus máme na zítra. Musíme dnešek nějak přečkat. Přejíždíme SHUTTLE BUSEM a couráme se po obchodech. V hotelu pro bohaté obdivovatele přírody jsou takřka výhradně jen velmi Staří lidé.

Odpoledne se táhne. Na videu v obchodě jsme shlédli film o výstupu na MOUNT McKINLEY, 6 194 m n.m, nejvyšší horu Severní Ameriky. Z parku jsou občas krásné výhledy na zasněžené vrcholky hor. My si je alespoň prohlížíme na pohledech. Spíme v lesíku za autem. Dnes jsme ušli 6 km.

Denali National Park - Visitor Center

DENALI PO AMERICKU
Déšť neustává celou noc. Ráno balíme a vaříme v aute. Opouštíme Jožina - naše suché útočiště na parkovišti v informačním středisku. Máme asi hodinu čas. Bloumáme a čekáme, že z autobusu uvidíme část národního parku. Autobus má přijet v 10.30. V předstihu stojíme na zastávce, abychom měli dobré místo. Jezdí zde dva druhy autobusu. Šedý je určený pro návštěvníky, kteří jedou jen na jednodenní výlet a z autobusu téměř nevystupují. Proto bývá plný. Zelené autobusy slouží turistům, kteří jedou na vícedenní výlet (nebo se z něho vracejí). Zelený autobus lze stopnout kdekoliv. Pro návrat z divočiny platí jízdenka na všechny autobusy v daný den. My jedeme zeleným autobusem. Máme hodinu zpoždění. Už to vypadalo, že nám ujel z jiné stanice. Nakonec dorazila usměvavá řidička a omluvila se, že mela poruchu. Celý okruh má trvat jedenáct hodin a už u startu máme zpoždění.

Podél silnice je osm kempu. Kempy se objednávají a platí předem v informačním středisku. Cena za místo je 6 -12 US$ za noc. Národní park je prostupný po prašné silnici jen speciálními autobusy. V autobuse s námi sedí několik skupinek, které postupně vystupují. Okolo silnice je pás území pro individuální turistiku. Zpřístupněná území tvoří asi pětinu celého parku. Charakter krajiny je severský, převládá tundra. Nízká vrstva úrodné pudy leží na kamenitém podkladu, proto v parku nejsou stezky, po kterých by se chodilo. Návštěvníci mají chodit každý svou cestou tak, aby vyšlapané stezky nepomáhaly erozi pudy.

Zpřístupněné údolí tvoří približně obdélník o šířce 20 mil a délce 100 mil. Svahy lemující údolí jsou zpočátku zelené - připomínají naše Beskydy. Později projíždíme územím, kde se vyšší úbočí mění na kamenité sutovisko, údolím protékají široké ledovcové reky a větví se do mnoha ramen. Jejich brodění patří mezi náročné části putování v národním parku DENALI. Orientaci v parku usnadňují vodní toky, které tečou od severu k jihu. Dalšími orientačními body jsou bezejmenné vrcholky, kempy a hlavně cesta. Na založení parku má velkou zásluhu přírodovědec, lovec a ochránce přírody Charles Sheldon, který v letech 1906 - 1907 navštívil okolí. V roce 1908 začal pracovat na založení národního parku. Národní park MOUNT McKINLEY byl založen roku 1917. Sheldon usiloval o přejmenování parku na DENALI, ale k tomu došlo až v roce 1980. DENALI znamená v reci Indiánu "High one" tzn. nejvyšší. Rozlohou se park radí mezi největší na světe. Ve všech propagačních materiálech se uvádí, že je vetší než stát MASSACHUSETTS. Nejvyšší hora Severní Ameriky je pojmenována po senátoru a pozdějším presidentovi Williamsu McKinleym. Z okna pátráme po divokých zvířatech. Viděli jsme soby, horské kozy, bobra. Marně však vyhlížíme medvěda. Řidička tvrdila, že za dlouhá léta práce v národním parku neviděla medvěda pouze při jednom výletu. Nevím, zda jí máme věřit, ale dnes se jí to podařilo podruhé.

Nakolik krátkých přestávek je vítaným zpestřením. WONDER LAKE je nejvzdálenější výchozí bod pro turisty. Krásné jezero je výrazným a hezkým místem. Zde se začíná i výstup na MOUNT McKINLEY. Smutně hledíme do šedivých, nízko se válejících mraku - tam někde je zasněžený vrchol hory. Tak snad příště nám to vyjde. Hordy komáru obtěžují a po krátké procházce se vcelku rádi vracíme do autobusu. Zajížďka do vesnicky KANTISHNA, kde jsou tolerováni starousedlíci těžící zlato a lovící zveř, je poslední zajímavostí dne. Cesta zpět je nudná, nadšené vyhlížení medvěda se změnilo v tupé civění dopředu. Před půlnocí jsme zmrzlí a zničení vystoupili u informačního střediska. Na parkovišti je jen jedno auto - Jožinek. Vaříme fazole a čaj. Jedeme asi do tří do rána směrem na jih k NCHORAGE. Naše doporučení jak navštívit národní park DENALI. Za prvé: autobusem si za 8 - 11 hodin projet celou silnici, nebo její část. Za druhé: vícedenní výlet divočinou (nutné povolení). Za třetí: zaplatit si tábořiště a podnikat jednodenní výlety (není nutné povolení) do okolí tábořišťe. Za čtvrté: brzo ráno se odvézt autobusem, vystoupit, celý den se volně pohybovat divočinou a posledním autobusem zpět k informačnímu středisku (není nutné povolení).

Autor: Květa a Jan Mojžíšovi
Z knihy "Aljaška, Yukon, Britská kolumbie"

Denali National Park:
mapa (794kb)
oficiální link