|
Great
Smoky Mountains - Lenka Audyová
Na
konci září 1999 jsme se s mojí sestrou rozhodly podniknout
výlet do národního parku Great Smoky Mountains
. Tyto hory jsou součástí Apalačského pohoří a rozkládají
se na hranicích státu Tennessee a Severní Karolína.
Protože jsme měly k dispozici celkem pouze tři dny a
cesta z Washingtonu DC trvá do parku zhruba osm hodin,
zbyl nám pouze jeden den čistého času na prozkoumání.
Naplánovaly jsme si, že park projedeme po hlavní silnici
Newfound Gap Road (dlouhé asi 35 mil), která jej protíná
víceméně ze severu na jih, a po cestě někde zastavíme
a podnikneme nějakou menší túru.
Den
první - přesun:
Cesta
tam příjemná moc nebyla. Nejprve jsme si prožily pravou
nefalšovanou ranní zácpu na silnici (Washington je jedno
z nejhorších měst v USA co se týká dopravní situace
ve špicce) a pak nás čekalo skoro nepřetržitých osm
hodin silného dešte. Původně jsme chtěly přespat pod
stanem, ale déšt byl opravdu vytrvalý a proto jsme zamířily
do motelu. Smoky Mountains jsou podle mého typická ukázka
krásné
americké přírody přizpusobené konzumu a pohodlnosti
Američanu. K parku jsme přijížděly ze severu, do městečka
Gatlingburg. To tvoří prakticky městys se severněji
položeným Pigeon Forge a to díky řetezci motelů, nákupních
mol a ruzných zařrízení zábavního průmyslu. Několikakilometrová
silnice lemovaná příšerným množstvím neonu snad všech
barev - to byl šok i pro me - i po ročním pobytu v USA.
V Pigeon Forge se nachází také Dollywood
- vesnice či park zaměřený na zábavu celé rodiny, vybudovaný
Dolly Parton, slavnou country zpěvačkou a herečkou,
která pochází právě z tohoto státu. Jak zřejmě trefně
poznamenává náš průvodce (Let's Go USA 1998), Dolly
podle svých slov chce hlavně udržet kulturu tohoto pohoří,
ale vypadá to, že chce také, aby jste zaplatili a přijeli
znovu, neboť motto Dollywoodu zní: „Create Memories
Worth Repeating"- tedy asi „Vytvářet vzpomínky, jejichž
hodnota spočívá v opakování. "Vysokou cenu mají nicméně
hlavně vstupenky - okolo 40 dolarů. Potom, co jsme se
ubytovaly, přestalo už konečně pršet a my jsme se vydaly
na krátkou procházku městečkem. Vedle obchodu se suvenýry,
kterým dominovaly nejrůznější tretky s obrázkem medvěda
- černý medvěd je totiž znakem Smoky Mountains, je možno
navštívit ruzná „muzea"s voskovými figurínami a hororovými
postavami a najíst se v bezpočtu restaurací a rychlo-občerstvení.
Den
druhý - Great Smoky Mountains: 
Na
druhý den jsme se probudily do krásného slunečného dne,
i když zpočátku ješte trochu mrazivého. První zastávkou
bylo Sugarlands Visitor Center - informační středisko
a zde zároveň i sídlo ústředí parku. Park byl založen
v roce 1934 a jako jeden z prvních byl vytvořen z odkoupených
soukromých pozemků. Název pohoří pochází od Čerokíů,
kteří toto místo nazývali Shaconage - the place of blue
smoke, tedy místo modrého kouře. Jméno odráží výskyt
namodralé mlhy, vznášející se mezi vrcholky. Mlha vzniká
vypařováním vody a olejů produkovaných rostlinami do
ovzduší. Bohužel v současné době je mlha tvořena hlavně
člověčími zplodinami skoro z celé střední a východní
části USA. Další zastávkou (již na zmíněné silnici napříč
parkem) bylo odpočívadlo u řeky, kde jsme se nasnídaly.
Tady jsme se také poprvé setkaly s podrobnými pokyny,
jak se vyvarovat nepříjemného setkání s medvědem, popřípadě
jak se tváří v tvář medvědovi zachovat (dělat co nejvíce
hluku, jako např. hlasité hvízdání, bouchání příbory
do ešusu atd.). Medvědi (v parku jich je 400 až 600)
si totiž na lidi už dávno zvykli a potíže jim v žádném
případě nedělají „coolers"- přenosné umělohmotné chladicí
boxy na potraviny ani nedovřené kufry od aut. Po celém
parku jsou také rozmístěny zvláštní „antimedvědí"odpadkové
koše. Park je ale bohatý i na další zvířectvo a ptactvo.
Můžeme zde prý najít jeleny, rysy, lišky, divoké krocany,
tetřevy, veverky, chipmunks - drobní hlodavci, nám známí
predevším ze seriálu Chip & Dale nebo mývaly. Ještě
něco málo k flóře. Skoro 25% lesního porostu tvoří pralesy.
Na vrcholcích rostou smrky. Po snídani a na mé naléhání
pečlivém úklidu místa jsme již začaly stoupat po klikaté
cestě. Na túru jsme si vybraly celkem čtyři míle dlouhý
výšlap na Chimney Tops, a to hlavně kvůli mé sestře
Daně, která se tešila na skálu, jež měla být na konci
cesty.
Více
jak rok je totiž zapáleným lezcem. Cesta byla příjemná,
i když chvílemi dost prudce stoupala nahoru. Vrcholek
byl rozlohou dost malý a vzhledem k tomu, že tam už
před námi dorazila skupinka asi 6 lidí, bylo tam docela
narváno. Dana se hned vydala až na samý vrcholek a tím
sklidila obdiv okolo stojících turistů. Zdoláním skály
měla za sebou podle ní nejlepší zážitek celého výletu.
Pak už jsme vyjely na nejvýše položené místo této silnice
- Newfound Gap (5046 stop, tedy 1538 metru). Mimochodem
nejvyšší hora Great Smoky Mountains je Clingmans Dome
(6643 stop, 2024 metru). Těmito dvěma vrcholky prochází
Appalachian Trail - Apalačská stezka, která se vine
po hřebenech celého Apalačského pohoří. Je dlouhá 2
155 mil (3 469,55 km) a vede od Mount Katahdin (stát
Maine) k Springer Mountain v Georgii. Existují nadšenci,
kteří své dovolené tráví na této stezce a jejich cílem
je projít ji postupně úplně celou. My jsme také neodolaly
a prošly se po ní asi 20 minut - to klasické turistické
„byl jsem tam!"- jenom fotka u příslušné cedulky nám
chybí. Výhled byl nádherný a stezka velmi schudná.
Cherokee
Indian Reservation:
Pak už jsme sjely až na jihovýchodní hranici parku,
za níž leží indiánská rezervace Čerokíů, už v Severní
Karolíně. Jedná se o území, které je bezplatně dáno
indiánům. Čerokíové zde žili odedávna. Asi nejtragičtější
část dějin tvoří tzv. Trail of Tears - Cesta slz, kdy
byli indiáni donuceni se přesídlit přes hory do 1 200
mil (1932 km) vzdálené Oklahomy. Ti, kteří přežili,
jsou známi jako „Národ Čerokíu"; ti, kteří se skryli
v Great Smoky Mountains, aby se vyhnuli pochodu, se
nazývají „Východní skupina Čerokíů" a vlastně jejich
12 000 potomků dnes žije na území rezervace. Čerokíové
vždy žili v domcích (ne týpí) a farmařili, a převzali
i evropské šaty. Dnes je přizpusobení se bělochům dokonalé,
neboť jejich obživou se stali mufloni (rozuměj turisté).
A samozřejmě mají i svoji internetovou stránku:
Jsou zde motely a restaurace, kempy, ZOO, na zimu mají
připravený park „Zeme Santy Clause", kasina, bingo.
Hlavními atrakcemi je pak museum čerokíjských indiánů,
divadlo pod širým nebem o historii Čerokíů a Oconaluftee
- replika jejich vesnice z 18. století. Indiánskou vesnici
jsme navštívily i my. Můžu ríct, že to mají opravdu
pěkně udělané. Procházíte mezi jejich obytnými kabinami
z ruzného historického období, zastavíte se vždy u určitého
umělce či řemeslníka oblečeného v dobových šatech a
obdivujete zručnost při tradiční výrobě nejrůznějších
potřeb - košíků, šípů, kanoí, farmářských potřeb a sakrálních
masek ze dřeva, různých součástí oblečení a
ozdob
z korálku a barevných nití. Nakonec navštívíte i poradní
srub, ve kterém se shromažďovali clenové celé vesnice
při poradách, volbách a ceremoniích. Dozvíte se také
mnoho informací o historii a současnosti Čerokíu. Zásluhu
na vytvoření psané podoby jejich jazyka má snad jejich
nejslavnější osoba Sequoyah. Ten po 12 letech práce,
v roce 1820 vytvořil 86 znakovou „abecedu" a do půl
roku již prý každý Čerokí uměl psát a číst v rodném
jazyce. Dodnes zde mají školy vyučující čerokíjsky.
Staletí přetrvalo i jejich kmenové uspořádání v podobě
Tribal Government - kmenové vlády. Mají vlastní zákony
a spolupracují přímo s vládou federální. Dojem kazí
jen průvodce v šusťákové soupravě přepásané páskem z
barevných nití a trošku monotónní vyprávění o průběhu
slavnostních tanců kolem ohně, kdy pořád čekáte na nějakou
živou ukázku. Na pěkný suvenýr také raději zapomeňte,
neboť např. slaměný košíček velikosti většího náprstku
přijde asi na 100 dolarů.
Poslední
noc v kempu:
Blížil
se večer a tak jsme vyrazily k vybranému kempu. Bylo
to místo s názvem Big Creek, které se nachází na severovýchodní
hranici národního parku. Silnice tam byla nádherná.
Objížděly jsme park po východní straně, nalevo i napravo
tři metry od krajnice se tyčily skály i zelené kopce.
Jakmile jsme ale sjely, byly jsme v jiném světě, cesta
pouze štěrková přesně široká pro jedno auto (ješte,
že jsme nikoho jiného nepotkaly). Na místě samém jsme
zjistily, že se jedná o tábořiště jen s 10 místy a kromě
nás tam byly už jen další dvě paní. To byl opravdu balzám
po dni prožitém s takovým množstvím lidí. Vybraly jsme
si tedy místo a do schránky zaplatily príslušný nízký
poplatek (asi 10 dolarů). Bylo tam krásně. Před spánkem
jsem opět Danu, dle jejích slov, donutila „vyluxovat"okolí
od zbytků jídla - ze strachu před medvědem. Ráno bylo
opět nádherně s příslibem teplého slunečného dne a my
jen litovaly, že musíme zpět. Hygienu jsme provedly
v potoce, protože sociální zařízení bylo z nepochopitelných
důvodů zavřené, ale nakonec to bylo mnohem hezčí. Neodjíždělo
se nám lehce. Smoky Mountains se nám moc líbily a teším
se, že se tam brzy vydám znovu. Jediná vada na kráse
- medvěda jsme, dle mé sestry bohužel, (podle mě bohudík)
nepotkaly.
|
